ENERGIA NATURA > BLOG > Proč můžou flákači udělat velkou kariéru (6.5.2015)

Proč můžou flákači udělat velkou kariéru

06. května 2015      Rubrika: Síla podvědomí
Jazyk:

Jste spokojeni v práci? A chtěli byste lepší místo? A kdo by nechtěl. Tak jinak. Myslíte si, že se všichni, které znáte v zaměstnání, dostali spravedlivě na svá místa. Nebo v tom byla občas nějaká protekce? A nebo v tom bylo něco docela jiného? Ale co? Čtěte dál, a třeba najde odpověď.

 

Každý z nás to zná už od studentských let – připravujete se na zkoušku, máte strach, jestli to zvládnete, a když už stojíte před učebnou a šprtáte poslední fakta, tak se to stane! Ze dveří vyplave ten frajírek, kterého znáte jen z divokých pařeb (na přednášce se neobjevil ani jednou). A tenhle týpek všem okolo s úsměvem na tváři oznámí, že je to v pohodě, i když se na to ani jednou nepodíval (proč taky, zbytečná ztráta času). V tu chvíli se ve vás začne vše vařit, no nic, to chce klid, aha, už jdete na řadu vy. To bude v pohodě. Vycházíte za dveří pro změnu vy, žádný pohodový úsměv se nekoná, no prostě to dneska nevyšlo. Ale je pech, proč se musel ptát zrovna na to, co jsem už nestihl/la našprtat.

Kdo se v tom poznává, může zvednout ruku. Ostatní, ať si tuto příhodu upraví podle svých osobních zážitků. Těch zvednutých rukou nebude málo. Ale proč to tak je, sakra? Ono to navíc nekončí! Podobné příhody jen v jiných kulisách se odehrávají každý den v kancelářích. Ta nespravedlnost! Jak to že toho flákače mohli dosadit na takové místo. To jim ale musel lézt do zadku. Nebo ještě něco mnohem horšího!

Zklamu vás. Nemusel. Alespoň ne ve všech případech. A teď to tajemství. Vlastně to není ani žádné velké tajemství. A děje se to každý den. Neviditelný souboj našeho rozumu (vědomí) s naším vlastním podvědomím. Podvědomí, není to zase nějaká pitomost. Není. S podvědomím se nedá komunikovat rozumem – je to přece podvědomí. Nedá se mu něco přikazovat. Nedá se s ním plánovat. A přesto má zásadní vliv na náš život a kariéru.

Přečte si ještě jednou začátek tohoto článku. Komunikace přes emoce. Co jste cítili před zkouškou? Nervozitu, strach, měli jste sevřený žaludek? To je ono. A co asi cítil ten pohodář? Byl v pohodě? Vypadal tak? Takže strach asi neměl, sevřený žaludek také ne. A být v pohodě znamená být uvolněný. Prostě žádný stres. Je to možná šokující, ale míra znalostí nehraje žádnou roli. A tenhle pohodář pravděpodobně ani netušil, že celou zkoušku za něho odřelo jeho vlastní podvědomí. Není náhodou, že v životě mají úspěch lidé, kteří rozumově neanalyzují každou pitomost, neptají se, proč to takhle dopadlo, prostě nechají věci volně plynout. Paradoxně jim v tom často pomáhá menší míra intelektu nebo znalostí. Mají jiné devizy. Dokážou na své okolí působit pozitivně, uvolněně, a to je také komunikace. A velmi účinná. Takže okolí jim oplácí stejnou mincí. Vyhoví jim v jejich přáních.

A to nejlepší nakonec. Pokud si právě teď listujete v seznamech kurzů asertivity s cílem dosáhnout potřebného uvolnění, tak vás zklamu. Učení se uvolněnosti je zase jen vědomá činnost řízená rozumem. A na to podvědomí z vysoka kašle. Lze se naučit vnímat své vlastní podvědomí, brát ho jako svého parťáka do nepohody, respektovat ho i s jeho vrtochy. V žádném případě mu nelze něco přikazovat nebo ho ovládat. Kdo to říká, tak buď to lže nebo neví o čem vlastně mluví.

Zpátky na začátek. Lze se dostat v životě do pohody, jako ten flákač? Lze. Jak dlouho to bude trvat? Záleží pouze na vás. Měsíc, rok, deset let, celý život. Garantuji vám ale jedno. Pokud se naučíte vnímat a respektovat své vlastní podvědomí a občas vypnete rozum, pak se vám začne proměňovat celý váš život. A to už stojí za trochu námahy, ne?

Přeji vám uvolněný a pohodový den.

Váš Orákul