ENERGIA NATURA > BLOG > Pozor! FRIEND ZONE! Nebuďte dalším hřebcem v ohradě (10.11.2017)
Friendzone - Práce s podvědomím

Pozor! FRIEND ZONE! Nebuďte dalším hřebcem v ohradě

10. listopadu 2017      Rubrika: To si musíte přečíst, Vztahy, vztahy, vztahy
Jazyk:

Pro pochopení následujících řádků si nejdříve přečtěte úvodní článek Všechny ženy milují růže. V rozhovoru jsou použity úryvky skutečné korespondence mezi dvěma partnery.

Vážně nevážně o jednom milostném trápení. Pro  tyto případy je tu naše Rychlá Vztahová Pomoc.


Středa, 18. října 2017, 15:20 - Rozhovor s kolegyní Žanetou

 

—  Tak, copak to tu máme, Žaneto?

—  Přece toho Igora. Co s tím uděláme? Už mi zase telefonoval.

—  To je ten hodný romantik s růžemi? Doufám, že nechce, abychom, za něho vyřizovali milostnou korespondenci. Přece jim oběma není patnáct. Nebo jste mu, nedej bože, něco slíbila?

—  Ne. Ale zase na druhou stranu, líbí se mi jeho slušnost.

—  Tak, pozor na lítost! To je to nejhorší, co mu můžete udělat.

—  Vím. Já stojím logicky na straně té jeho partnerky. Ale, i pro mě je její chování v určitých momentech prostě nepochopitelné…

—  Partnerky? Snad kamarádky, ne? A poslal Vám Igor něco, s čím chce poradit?

—  Mám několik útržků jejich poslední korespondence. Od té poslední patálie s růžemi si napsali pár řádek. Igor mi to přeposlal, chtěl jenom poradit v určitých věcech, určitě by mu to pomohlo i psychicky, nechce vypadat jako nějaký ubožák…

—  Ukažte mi to.

IGOR (33 let):

Ahoj! Doufám, že se ti mé růže líbily:)

Ale teď vážněji...

Upřímně, myslel jsem si, že jsi se se mnou kvůli lepší práci nebo zvládnutí bakalářky, nebo třeba kvůli placení nákupů a výletům do drahých restaurací... no možná se pletu

A víš proč jsem s tebou chtěl být já? Pro mně to byly milé, zajímavé, i když někdy podivné okamžiky. Jenom jsem měl někdy pocit, že tvoje upřímnost a důvěra se přede mnou pořád někde skrývá. A proto jsem udělal to, co jsem udělal. Chtěl jsem tím jasně říci, co cítím...

—  Co to proboha je?! On ji najednou vyčítá, že s ním byla jen kvůli práci, škole a nákupům?

—  Ne, to byl omyl. Čtěte dál, je to tam vysvětleno.

IGOR:

Ahoj! Chtěl bych něco upřesnit. Všiml jsem si v mé poslední zprávě, že mi tam zmizelo jedno malé slovíčko, které ale úplně změnilo celý smysl všeho, co jsem Ti napsal... A samozřejmě Tě to mohlo velmi urazit! Za to se omlouvám, přestože jsem to tak nemyslel...

Správně jsem chtěl napsat: Upřímně, NEmyslel jsem si, že jsi se se mnou kvůli lepší práci nebo zvládnutí bakalářky nebo třeba kvůli placení nákupů a výletům do drahých restaurací... 

Tehdy jsem to psal ve spěchu, a asi i zmatečně, ale nemám ve zvyku říkat jeden den něco, a druhý den něco úplně jiného...

A samozřejmě jsem rád, že se mi podařilo pro Tebe sehnat zajímavou práci, a že jsi úspěšně dokončila bakalářské studium. Doufám, že moje pomoc nebyla zbytečná...

Pěkný večer! 

KAROLÍNA (22 let):

Dobrý den! Ano, to slovíčko úplně změnilo celý smysl všeho, co jsi napsal. Dobře, že jsi to upřesnil…

—  No jestli je to pravda, tak mají oba smysl pro dramatické momenty s překvapivou pointou. Jinak by jim to spolu slušelo... Pouze teoreticky samozřejmě… To Igorovi neříkejte, prosím.

IGOR:

Ahoj! Nevím, jak začít..., no dobře, budu pokračovat... chtěl jsem se tě zeptat - Co se mezi námi stalo od našeho posledního večera?

Možná to bude znít hloupě, ale odpověď prostě nevím. Možná tě neco urazilo, a možná je to všechno úplně jinak...

Vzpomněl jsem si, jak jsme si povídali o různých tajemstvích a záhadách, a ty jsi vždy chtěla všemu přijít na kloub... Budu ti velmi vděčný, pokud mi teď pomůžeš najít odpověď na mou otázku...

KAROLÍNA:

Ahoj! Co se stalo? Vlastně vůbec nic. Ale myslela jsem si, že jsme spolu jako kamarádi. A na něco jiného jsem vůbec nepomyslela. Každý člověk má přece právo na výběr…

IGOR:

Ahoj! Díky za odpověď! Chci ti jen říci, že nikdy nebylo mým přáním tě nějak děsit nebo přivádět do rozpaků. A darovat slečně květiny je vždy příjemná záležitost:)

Ale samozřejmě chápu naši novou situaci. Jen mě udivilo, že jsi najednou byla tak strohá, a proto jsem se tě na to zeptal... A jestli chceš zůstat přáteli, tak budu velmi rád :)

KAROLÍNA:

Dobrá tedy, to je dobře, že jsme si vše vyjasnili :)

—  Tak, hlavně, že v tom teď mají jasno. Igor se po celé urputné snaze zase vrátil zpět ke kamarádskému vztahu. Oba se tváří, že jsou v pohodě, ale přitom z obou ta zoufalost přímo kape.

—  Žaneto, máte nějaký nápad, jak to celé šetrně vysvětlit Igorovi? A trochu ho povzbudit, když už nás poprosil o pomoc?  

—  Já si hlavně myslím, že Karolína nechce být sama. Ale bojí se být i s ním. A v něm hledá jistotu, že tu pro ni vždy bude. Ale současně má panický strach z vztahů. Karolína vnímá Igora jako autoritu. A někoho milovat je pro ni úplně nový stav, který je pro ni neznámou propastí, kam se bojí nahlédnout.

—  No, Žaneto, mluvíte jako básník. Ale nezlobte se, to zní jako klasický psychologický rozbor. Trochu nudné. Máte ještě jinou verzi? Jak je na tom vlastně Karolína se vztahem ke svému otci?

—  Nic určitého. Vím jen, že její rodiče jsou rozvedeni. A pak Igor mi v telefonátu ještě naznačil, že byl jednou svědkem nějakého rozhovoru s jejím otcem, a nebylo to úplně láskyplné…

—  Takže?

—  No, kdyby její rodiče měli neshody a řešili rozvod v období Karolíny puberty, pak je pravděpodobná velká citová fixace na její matku. A naopak k otci má zmatený vztah, citově tápe a podvědomě hledá svého ochránce. A proto si našla Igora, který ji tohle všechno nabízí. Karolína přece nepatří mezi typické studentky, vždyť bydlí ve vlastním bytě, má vlastní auto, vše ji koupil otec. A Igor je solventní partner.. Karolína má prostě potřebu cítit, že není sama a že se o ní někdo postará a zabezpečí ji.

—  Myslíte finančně?

—  To taky, určitě je to důležité pro každou ženu, pokud má mít vztah budoucnost.

—  Hm. Takže si přece jen myslíte, že v tom hrají roli peníze?

—  To ne. Prostě mohla být z domova zvyklá na model právě od svého otce, který celou rodinu finančně zabezpečoval. A pokud tam byly citové problémy, tak se mohlo řešit vše penězi. Takový typ výchovy, když máš citový hlad, tak ti zalepím pusu prachama.

—  Hezká teorie. Až na to, že to jsou všechno jen Vaše domněnky.

—  Takže se mnou nesouhlasíte?

—  Ne.

—  Tak, jak to tedy je?

—  Víte, Karolína se na svůj mladý věk chová docela standardně, a jejích chování lze i předvídat. Spíše by mě zajímalo, jak na tom byl Igor se svými vztahy za posledních 10 let. Víme?

—  Takže nakonec je vina na Igorovi?

—  To jsem nechtěl říci. Má Karolína instagramový účet?

—  Proč?

—  Předpokládejme, že ho má. A docela bych se i vsadil, že na svém instagramu má hodně příznivců a obdivovatelů. Mužských samozřejmě.

—  Myslíte, že je to taková náhrada za skutečné vztahy?

—  Ne tak docela. Ona si prostě velmi šikovně vytváří okruh svých možných nápadníků a obdivovatelů. A udržuje si tak spojení s mužským světem. To je její skutečná Friend Zone.

—  Uvedu Vám to na příkladu – představte si hřebčín. A v něm stádo mladých krásných, zdravých hřebců v plné síle. A všichni se dožadují pozornosti Karolíny. A ona chtěla Igorovi projevit svoji náklonost, tak ho tam šoupla taky. Ví o tom vůbec náš romantik?

—  Igor tam stojí ve frontě s ostatními hřebci? A to mu mám vážně říci?

—  Mohl dopadnout ještě hůř. Vůbec se do hřebčína nedostat, například. Každá mladá dívka se přece rozhoduje, kdo nakonec zvítězí a stane se otcem jejich budoucích dětí. Co je na tom divného?

—  Černý humor. A není to fér vůči Igorovi.

—  Co to je fér? Na to se ve vztazích nikdy nehraje. A konečně se dostáváme k tomu, co měl Igor udělat.  

—  Aby zvítězil?

—  Ano. Vyhrává vždy ten, který ji nebude hned na začátku vyznávat lásku a obdivně na ni hledět. To platí vždy, bez ohledu jestli je dotyčná chytrá nebo hloupá. Zamilovanost není nikdy věcí rozumu, přece.

—  Takže vyhrávají ti zlí chlapci. A slušní zůstanou na ocet.

—  Přesně. To je prostě evoluční vzorec. Slušní ťunťové jsou nudní, jejich role náhradníků přichází až později, když se ti zlí drsňáci rozvedou. —  A přesně to ji Igor svým chováním ukazuje. Vždyť to vidíte i z jejich korespondence. Když na někom visíte, tak to může znamenat, že se podobně budete chovat i v jiných životních situacích. Prostě, že nebudete schopen samostatného rozhodování. Igor je sice velmi schopný manažer, ale ve vztazích je dost neohrabaný. Podvědomí Karolíny to tak vyhodnotilo.

—  Zůstanou už jen kamarády?

—  A čekala jste něco jiného? A nebo se rozejdou úplně. Ale přece jen něco potěšujícího. Vidím to tak, že by si vzájemně mohli za pár let vytvořit silné citové pouto. Bez legrace. Žádná zamilovanost, žádné povrchní kamarádství, ale skutečné přátelství. Na celý život. To se povede málokomu. Nejdřív ale musí každý z nich vyhrát nad svým vlastním egem. 

—  A víte co by měl udělat Igor? Ať se příště nekupuje pugét květin, a začne se dotýkat své budoucí slečny. Čím více, tím lépe. A bez dlouhého otálení. Úspěch bude zaručen. Myslím, že tohle právě zanedbával. A musí ji skutečně svádět, flirtovat s ní, a nebát se s mluvit o sexu. Rande není obchodní schůzka!

—  Můžu mu nabídnout účast na našem semináři "Jak se z nudného kamaráda stát opravdovým playboyem" :)

—  Přesně to mě napadlo. A pro nedočkavé tady máme úvodní video.

—  A co Karolína?

—  O ní mám trochu strach. I ona se evidentně bojí vážných vztahů. Doporučoval bych ji rozpustit její virtuální hřebčín, a více vnímat realitu kolem sebe. Z praxe vím, že když si se taková dívka později rozhodne vybrat svého vítěze, bývá zpravidla hřebčín už prázdný.

 

E P I L O G

Za tři týdny od poslední korespondence se rozhodl Igor pozvat Karolínu do kavárny. Napsal ji, že se s ní chce prostě jen vidět, a popovídat si jako dříve. Odpověď došla vzápětí:

Ahoj, myslím, že jsi mi už několikrát ukázal, o co ji jde. To je samozřejmě tvoje právo...
Já jsem svůj názor také nezměnila...
Promiň, ale už si nepřeji, abychom se viděli...

Kam až lze posunout hranici lidské důstojnosti?  Kdy už konečně všichni Igorové sundají tu šaškovskou čepici, narovnají svá ohnutá záda, a začnou se opět chovat jako muži? Jejich slečny to jistě ocení. Potom třeba i ony najdou zpět ztracenou důstojnost a slušné vychování.

Mladé dvacetilé slečny mívají často naivní představy o svých vztazích, zamilovanosti a lásce. Jak to ale, že většina z nás v životě opakuje stále ty stejné chyby, vrací zpět na začátek, jako kdyby neměli žádnou dřívější zkušenost?

Všechny vzorce našeho budoucího chování, výběru partnera a životní dráhy jsou v našem podvědomí pevně uloženy už od konce puberty. Tak proč se neustále něčemu divíme a stěžujeme si na náš špatný osud? Křivda a nespravedlonost pro naše podvědomí neexistuje. Ač to zní neuvěřitelně, plní se nám pouze naše nejsilnější přání.

Kdo, z obou hlavních postav, je vám bližší? S kým se více ztotožníte?