ENERGIA NATURA > BLOG > Partnerské vztahy: Óda na Svíčkovou (12.12.2017)
Moderní partnerské vztahy

Partnerské vztahy: Óda na Svíčkovou

12. prosince 2017      Rubrika: Co píše sám život, Vztahy, vztahy, vztahy
Jazyk:

(moderní verze Ódy na radost)

Óda na radost (v němčině Ode an die Freude) je původně báseň napsaná Friedrichem Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi (vznikla jako hold Schillerovu příteli a nakladateli). Její zřejmě známější forma je ale upravená verze, která byla zhudebněna Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.
(zdroj: Wikipedie)

Jak jsou na tom vlastně vztahy dnešní mladé generace? Jaká jsou vlastně témata jejich každodenních rozhovorů? Co je trápí a zajímá? Topí v komplikovanosti současných vztahů? Neztratili už víru v lepší budoucnost a své životní štěstí?

Záznam rozhovoru mladé partnerské dvojice po 15 měsících od seznámení.

Jejich společný finanční příjem výrazně převyšuje běžný standard v Česku.


ON: věk 31 let, podsaditá střední postava, krátce střižené vlasy, sluneční brýle Hugo Boss, stylová maskáčová bomber bunda, světle šedé kraťasy, za kterých vykukuje spodní prádlo značky Calvin Klein, na nohách nedbale upravené tenisky značky Convers, v ruce mobil Samsung Galaxy S8

ONA: věk 27 let, štíhlá drobná postava, dlouhé rovné vlasy tmavého odstínu, podzimní paleto světle růžového odstínu, slim džíny modré barvy Emporio Armani, na klíně pléd fialové barvy pro zahřátí, na nohou lehká plátěná obuv značky Lacoste, mobil iPhone 7


Děj se odehrává jedno slunečné podzimní odpoledne na terase populární výletní restaurace vyšší cenové kategorie blízko Prahy.

ON si objednal „svíčkovou“ - jelení plec se smetanovou omáčkou, karlovarským knedlíkem a brusinkami, ONA pak vegetariánské jídlo - nudle s červenou řepou a kozím sýrem, doplněné lískovými ořechy a rukolou.


Oba sedí u stolku naproti sobě, každý má v ruce mobil a upřeně ho sleduje.
Po chvíli, ona se podívá přímo na něho.

ON:  (udiveně, mírně podrážděně) Co je?

ONA:  (vzdychne a jakoby omluvně se pousměje) Nic. Já jen tak…
(položí pomalu mobil na stůl)

ONA:  Co by sis zítra přál na jídlo? Můžu pro něco skočit k nám do krámu.

ON:  Ty bys jen pořád něco kupovala. Zkus radši něco udělat sama!

Oba sedí u stolku naproti sobě, každý má v ruce mobil a upřeně ho sleduje.

ONA:  (po chvíli) A na co bys měl chuť? Třeba… na pomazánku?

ON:  To víš, že jo. Udělej mi rybičkovou.

ONA:  (ne až tak překvapeně) Rybičkovou? Tak dobře, udělám ti rybičkovou.
A vajíčkovou bys nechtěl?

Oba sedí u stolku naproti sobě, každý má v ruce mobil a upřeně ho sleduje.
Po chvíli, ona se podívá přímo na něho

ON:   (udiveně) Co je zase?

ONA:  (vzdychne a jakoby omluvně se pousměje) Nic. Já jen tak…

Přichází číšník s objednanými jídly a opatrně pokládá talíře před oba hosty.
Oba si se zájmem prohlížejí obě jídla.

ONA:  Ta tvoje svíčková vůbec nevypadá špatně.

ON:  Že jo. Já ji mám prostě rád. A co ten tvůj salát?

ONA:  (trošku zklamaně) Hmm, dobrý.

 

Po chvíli…

ON:  Tááák, si to trošku zjemníme. (A míchá do již hotové smetanové omáčky brusinky)

ON:  (pokračuje) A co to tvoje maso?
(podívá se na kousky kozího sýra obalené v dresingu se šťávou z červené řepy)

ONA:  Dobrý. No, já mám ráda spíš kuřecí.

ON:  (spokojeně) To já ne, nejlepší je prostě hovězí. (ukáže na svůj plátek jelení plece)

ONA:  Hmm..  A ty máš rád svíčkovou? A nechal bys mi na ochutnání?

ON:  Ale jo. Podej mi svůj talíř a já ti nechám zbytek mýho.
(podává jí svůj talíř s nedojedeným jídlem)

ONA:  (hladově se zájmem) Dík! Hm… Máš to dobrý!

ON:  (poté, co dojedl) Tak, já jsem v pohodě.

 

Po chvíli…

ONA:  Mohli bysme si dát ještě kafčo, co říkáš?

ON:  Dáme si kafčo.

Oba sedí u stolku naproti sobě, každý má v ruce mobil a upřeně ho sleduje.

 

Po chvíli…

ONA:  A kolikrát jsi vlastě byl letos u moře?

ON:  (udiveně) Ty nevíš?

ON:  (pokračuje) Přece v létě jsme byli na Santorini.
No, a pak ještě v lednu jsem byl na tři dny ve Španělsku.

ONA: A to už nikam nepojedem? Já bych tak někam jela.

ON:  Ale to víš, že někam pojedem.

ONA:  A kde si vlastně byl minulý léto?

ON:  Loni? To jsme byli přece v Itálii. A před dvěma roky ještě bez tebe v Chorvatsku.
Ale to přece víš.

ONA:  (smutně vzdychne) Já vím. A to si tam byl sám?

ON:  Vždyť jsem ti už tisíckrát říkal, že s Lubou a jeho holkou.
A pak s mojí bejvalou Verčou.

ONA:  Ale vy se už přece nestýkáte, ne?

ON:  S Verčou? My sme zablokovaný, tak, jak bych ji mohl psát?

ONA:  (mlčky ho upřeně sleduje)

ON:  Ale stejně za to může Luba. Ten nás tam v tom Chorvatsku rozesral.
A pak ta jeho kráva.

ONA:  (jakoby omluvně, chce tento dialog co nejdříve ukončit) No jo, no.

Po chvíli…

ONA:  Pamatuješ ještě toho Ondru?

ON:  Myslíš toho týpka z práce? Ten přece škudlí každou korunu.

ONA:  No, ten. Víš, že bere 80 tisíc měsíčně?

ON:  (pohrdavě) Ten? Tak maximálně padesát!

ONA:  Víš, já bych si chtěla koupit nový kabát. Nezašli bychom někam?

ON:  A kdy ti přijde výplata? Z minulý jsem ti už platit dvoje hadry. Tak to by mohlo stačit, ne!

ONA:  (mazlivě) A nemohl bys mi zaplatit ještě tohle?

 

Číšník mezitím přináší dvě kávy, které si dříve objednali…

ON:  (sype si cukr do svého pressa lungo) Až přijedem domů, tak si uděláme pohodlíčko.
Pěkně se natáhnem. (důrazně) A zítra jdu lítat!

ONA:  Já bych tak někam jela. Víš, třeba někam do Maďarska.
A bydleli bysme tam v hotelu. A letěli tam letadlem.

ON:  Můžem si vybrat nějakej hotel na internetu.

ONA:  (nadšeně) Tak jo! Třeba dnes večer.

ON:  Klidně, dneska.

ONA:  A za kolik. Tak tři tisíce?

ON:  Počkej! A kolik to bylo v té Vídni?

ONA:  Asi pět tisíc na noc.

ON:  (po chvíli)Tak dobře, vyberem něco za čtyři.

ONA:  (chce se ujistit) Na noc. A ještě něco na jídlo. A na kapesný. A na letadlo.

ONA:  (po chvíli dodá) A budem tam jen tři dny?

ON:  Jo. Ale já nerad lítám na tak krátký vzdálenosti. Radši jezdím.
Ale do Maďarska je to prostě krátký.

ONA:  Tak můžeme pak letět třeba do Polska. Tam je to taky pěkný. A do hotelu.

ON:  To je jasný!

ONA:  (dívá se na něho rozzářeně zamilovaným pohledem)

ON:  (důrazně) A zítra vyrazím ven! Uděláme si pohodlíčko doma.
Já se už těším, jak se natáhnem. A uděláš něco dobrýho?

 

A tak, jak to ve správných hollywoodských filmech bývá, on ji poté vzal něžně (a přitom pevně) za ruku, a společně z restaurace vykročili ke světlým zítřkům své budoucnosti. Kráčeli po nové asfaltové silnici, po obou stranách jim kulisu tvořili nové rodinné domy, do kterých se již brzy nastěhují mladé české rodiny. Dobrá lokalita s dobrým koncem.

Na horizontu byl patrný obrys pomalu zapadajícího slunce, který jakoby vyzýval k další romantice. Byl vlahý večer, lásky čas… (promiňte Karle Hynku Mácho). Ptáčkové vesele cvrlikali naší dvojici do kroku.

Dlouho jsem je pozoroval, až mi zmizeli za obzorem okolních domů.

Zůstal jsem se svým nedopitým kafem sám na terase restaurace.

Někteří lidé se mě stále ptají,  — A jak si tedy představujete skutečný vztah, který může reálně a hlavně dlouhodobě fungovat v dnešní době?

Mladé slečny dorážejí o stupeň zuřivěji,  — Já jsem se svým vztahem spokojená. Proč mi říkáte, že nevím, co to je?

—  Ale já přece nic takového netvrdím.

—  A neříkejte mi, že mám zkusit žít chvíli sama, a ještě k tomu v celibátu! 

—  :)))

Tak co je to vlastně opravdová Láska? Skutečný Vztah?
Půjdeme na to trochu od lesa. Příběh začíná nenápadně. Před několika lety, v létě, v jedné výletní restauraci na jihu Německa. Víte, Kde slavili Havel se Schwarzenbergem Silvestra?