ENERGIA NATURA > BLOG > Každá žena miluje růže (2.11.2017)
Jak funguje podvědomí - příběh Karolíny

Každá žena miluje růže

02. listopadu 2017      Rubrika: To si musíte přečíst, Vztahy, vztahy, vztahy
Jazyk:

Inspirováno skutečným příběhem. Jména hlavních hrdinů jsou změněna.

Pozvánka

Naše večeře minulou sobotu byla nádherná… díval jsem celou dobu na tebe a vzpomněl jsem si, kde jsem už viděl tak okouzlující oči a záhadný úsměv. Bylo to v jedné galerii v Paříži, musíme se tam společně vypravit… Co vše je možné vyčíst z tvých očí! Jen člověk musí vědět jak! Chtěl bych opět vrátit čas zpět a zase ti chystat ráno snídani a potom se jen tak společně procházet po městě a užívat si slunce…

Škoda, že nejde vrátit čas, ale budu velmi šťastný, až tě znova uvidím a budu opět hádat ve tvých očích. Znám v Praze jedno místo, které je přímo stvořené pro večer s nejkrásnější dívkou. Pokud budeš souhlasit, zvu tě na večeři tuto sobotu. Přijedu k tobě v 19:00. Vše ostatní zatím zůstane mým tajemstvím :)“

—  Snad jsem to příliš nepřehnal, přemítal Igor, když tiskl text právě vytvořené milostné pozvánky.

S Karolínou se seznámil před více jak pěti měsíci. Prostě pohádka. Zažíval s ní snad ty nejkrásnější chvíle. Jediné co ho však trochu trápilo, bylo nějaké to intimní sblížení, ke kterému doposud nedošlo.

—  Jste jak milenci z 19. století, přestaň už blbnout, a chovej se k ní jako k normální ženské, dobíral si ho příležitostně jeho nejlepší kamarád.

Igor se však vždy jen pousmál. Vztahy na jednu noc se mu hnusily, a povinné skákání do postele po třech týdnech od prvního rande zásadně odmítal. Ani Karolína nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Daleko více si užívali zamilované pohledy a vzájemné dotyky. Každá schůzka s Karol byla pro Igora elektrizující vášní. Vždy jen čekal, kam až mu ona dovolí zajít. Někdy měl ale pocit, že by měl do jejich slibně se vyvíjejícího vztahu vnést ještě něco více. Vždyť ono to přijde samo, nač tlačit na pilu? Užíval si každou vteřinu jejich společných výletů a schůzek. Karolíně by prostě snesl modré z nebe! 

Překvapení a dárečky Karolína nedostávala jen k událostem, jako jsou Vánoce nebo její narozeniny.  Byla si vědoma toho, jak si jí Igor hýčká a neskutečně si to užívala. Milovala dárečky, a on to moc dobře věděl.  Dokonce jí předem zajistil pracovní místo v renomované finanční společnosti hned jak dodělá školu. Pro Karol přece jen to nejlepší, jak vždy dodal.

Při poslední večeři v salónku restaurace mu Karolína připadala trochu unavená. Omlouvala se, že toho měla moc v práci a dokonce Igora poprosila, jestli by se v ten den mohli rozloučit dříve, čeká na ni kamarádka, jak vysvětlila, které nabídla nocleh. V tomhle směru byla Karol taková „host mum“. Nezdráhala se nabídnout přenocování pro řadu svých přátel a známých. Jeden pokoj v bytě jejího otce byl vždy volný.

Igor už dlouho plánoval něco mimořádného. Pošle ji pozvánku na ručním papíře. A velký pugét rudých růží s dárečkem k tomu! Ať vidí, že to s ní myslí skutečně vážně.

Doručení květin naplánoval velmi pečlivě, několikrát se domlouval s kurýrem, kdy má vše předat. Na preciznost byl zvyklý a na kurýry je třeba dohlédnout. Ten den ani nemohl radostí dospat. Už si představoval, jak Karol spatří kytici, a jak dychtivě bude číst jeho milostný vzkaz s pozvánkou na večeři.

Samou blažeností zavřel oči a slastně se pousmál.

—  Tak kde je, sakra ten kurýr, už měla přijít smska, že květiny s pozvánkou jsou doručeny.

—  Áá, konečně! Tak, teď už si asi Karolína čte můj vzkaz. Musím ji dát trochu času na vzpamatování. Určitě mi pak pošle zprávu.

—  Stále nic…, to je divné. Zavolám kurýrovi, jestli něco nezvoral.

—  Haló… prosím Vás, jak dopadlo to předání květin před dvaceti minutami? Ano, ano, to bylo to doručení na Vinohrady…

Hlas v telefonu je slyšet velmi slabě. 

—  Cože? Můžete prosím mluvit hlasitěji? Aha. Rozumím. Takže slečna byla v práci, a květiny za ní převzala její sestra… No, to není sestra, to je kamarádka… OK, díky za zprávu… A obálku s přáním jste taky předal? Dobře. Díky.

Igor se opět uklidnil. Takže v klidu počkám do večera. Nemusím se taky hned plašit. Vše je logicky vysvětlitelné.

V šest večer už byl zase jako na trní. No nic, asi jim zase něco dali v práci na dodělání doma. To by také nebylo konečně poprvé.

A Igora napadlo ještě něco. Podívám se, kdy naposledy byla na facebooku. To přece není žádné šmírování…

—  Aha! Tak před deseti minutami. Tak to už určitě napíše.

Odskočil na toaletu. Vrátil se a na stole blikal mobil s novou zprávou.

—  No konečně! Toto trvalo!

Téměř hystericky sahá po mobilu.

—  Bohužel…, začíná zpráva od Karolíny

—  Co bohužel?!!, nechápe.

—   Bohužel, nemám stejný názor…. 

—   Jaký názor?!, oponuje Igor.  — To jako, že ke mně už nic necítíš, sakra?!

—  Bohužel, nemám stejný názor a nemohu v sobotu přijít.

To byla poslední zpráva, kterou od Karolíny dostal.

 

Ale náš příběh ještě nekončí! Další pokračování najdeze zde.