ENERGIA NATURA > BLOG > Jak dosáhnout svého na úřadě (11.3.2014)
být svobodná matka není žádný med

Jak dosáhnout svého na úřadě

11. března 2014      Rubrika: Rady na každý den
Jazyk:

Žádné suché teorie o asertivním chování a pozitivním myšlení. Přinášíme praktickou ukázku, že to jde. Bez známostí. Bez úplatků. Bez podlézání. A s nepříjemným úředníkem (těm profesionálním a charakterním se samozřejmě omlouváme, na ty uvedená pravidla uplatňovat nepotřebujete).

 

A jak to začíná? Třeba takhle.

Mladá svobodná matka s kojencem potřebuje naléhavě vyřešit svoji bytovou situaci. Zajde proto na městský úřad (magistrát), příslušný odbor, a dotáže se. Odpověď je v tomto případě standardní. „bohužel, momentálně nemáme žádné volné byty, musíte pravidelně sledovat vývěsku na úřadě.“ A tak mladá maminka sleduje a sleduje. Když se nic neobjevuje, dotáže se. Stále stejná odpověď. Dotáže se tedy své známé, která na úřadu pracuje (ale na jiném odboru). „Jestli to nevíš, tak byty jsou, ale přidělují se podle důležitosti.“

„Jak podle důležitosti?“ udiveně se ptá maminka.

„Podle důležitosti, kdo s kým právě peče. A pro koho je to nutné, kvůli další protislužbě, chápeš?“, zní odpověď.

Situace mnohým čtenářům povědomá. Další vývoj situace bývá různý, bez dobrých konexí většinou konec nevalný.

Střih. Zkusme to jinak.

Co úředník neočekává? Jakékoliv nestandardní chování.

Co nemá rád? Když ho někdo neustále s něčím obtěžuje a on se ho nemůže zbavit.

Takže řešení?  Vletět na úřad a udělat skandál! Chyba. Tuto situaci zkušený úředník už několikrát zažit, překonal a má proti ní obranné látky (dokáže znemožnit zoufalého žadatele, zapojí své nadřízené, a je po problému).

Jiné řešení? Stěžovat si u nadřízeného! A když to nezabere, tak to hnát ještě výš až do prezidentské kanceláře. (Další alternativou bývá některá z komerčních televizí). Opět – velmi častá CHYBA! Uvědomte si, že vaše problémy nikoho z úředníků nezajímají (čest výjimkám). Úředníka zajímá správně vykonaná  práce podle příslušných metodických pokynů a předpisů. Jeho nadřízený je vlastně jeho nejbližší spojenec. Proč by se právě kvůli vám měli nechat vyrušovat ze zaběhnutého rytmu? Takže vás velmi rychle vypoklonkují. Jistá naděje na úspěch je v případě, kdy si úředník jde po krku  svým nadřízeným, ale spoléhat se na to nedá.

Takže jak? JINAK.

Mladá maminka přijde za úředníkem/úřednicí a necítí k ní vlastně žádnou zášť (proč taky? Vždyť každý úředník je jenom jedno z koleček složitého stroje, a ona nechce rozbít celý stroj). Je uvolněná. A přátelsky (nikoliv podlézavě) se dotyčného zeptá: „Mám k vám velkou prosbu“.

Úředník po těchto slovech zbystří. (V tomto podání je neslyší až tak často.)

„Jistě mě poznáváte. Dotazovala jsem se tady na volný byt pro svobodné matky.“

Dotyčný  chce už reagovat standardní odpovědí. Je nutné rychle pokračovat.

„Prosím Vás, chtěla bych se Vás zeptat, poprosit o radu. Nemám ani konexe, ani nechci někomu podlézat. Vy sám se znáte nejlépe. Co má říkat a dělat, abych Vás donutila k nějakému činu? Nechci si na Vás stěžovat ani Vás nějak křičet. Preferujete moje návštěvy v úřadě každý den? Nebo se mám pravidelně hlásit se svojí žádostí před Vaším bytem? Mohu také sedět před Vaší kanceláři s mým dítětem. Třeba Vás jeho pláš obměkčí…“ atd.

Tato situace není nijak přitažená za vlasy. Má ale jednu podmínku – pokud je dotyčná maminka přesvědčená o správnosti svého jednání a je zvyklá jednat s lidmi rovně, dosáhne rychle úspěchu. Ten úředník to z ní totiž cítí na 10 metrů. A má strach. Toho se bojí. Pokud se jedná o maminku, která si během pracovního života stačila deformovat své chování a své názory různými „kompromisy“, pak bude mít s tímto postupem problémy a výsledkem bude jen velká ostuda pro ni. To úředník také pozná. A pak nemilosrdně trestá takou opovážlivost.

A závěr, Poděkujme nerudným úředníkům. Jsou výbornými indikátory našeho charakteru a naší vlastní morálky. Dobrého nepálí, říká klasik. A přesně o tom to je.

Na úřadě testoval Orákul